Založení Orla v Olešnici

„Vznik Jednoty Orla v Olešnici nebyl náhodný. Vyjadřoval potřebu katolické obce vést a vychovávat mladé v křesťanské tradici v harmonii růstu těla i ducha. Tělovýchova přispívá nejen k tělesnému zdraví, ale též podporuje i zdraví duchovní.“

Naši předkové si byli této skutečnosti dobře vědomi, a proto dali podnět k vzniku Jednoty. Po vzoru zakladatele Orla P. Karla Dostála Lutinova z Prostějova vznikl koncem března roku 1911 tělocvičný odbor Orel při Skupině všeodborového sdružení křesťanskosociálních dělníků. Správcem tělocvičného odboru byl zvolen olešnický kooperátor P. Cyril Motáček (na obrázku). Pro vzpomínku připomeňme zakládající členy: P. Cyril Motáček, Josef Sperát, Jan Hasnskut ze Křtěnova, Josef Žíla ze Křtěnova, P. pan rada Soukal, Novotný František, Stanislav Vávra, Josef Šešulka, Jindřich Sperát, Josef Synek,Gustav Novotný, Konečný Karel, Kopal Ignác, Haupt Metod, Stejskal Alois, Novotný Antonín, Emil Beneš, Josef Blaha, Josef Cveček, Horalík Bohuslav, František Kintr, Josef Krahulec, Vilém Tocháček, Vítězslav Pivoňka z Rozsíčky.

Olešnice tvořila nejprve okrsek s Tišnovem a Lomnicí, v roce 1912 však přestoupila k Boskovicícm vzhledem k lepší dopravě. Boskovický okrsek měl podle zpráv podaných na II. říšské konferenci 24. 3. 1913 v Brně celkem 12 odborů s 500 členy. Správcem okrsku byl v roce 1912 P. Keller z Letovic.

Přírůstek členů

Po roce 1912 členů jednoty přibývalo. Orlové cvičili v  pronajaté třídě ve staré škole (nynější Sokolovně - Kulturním domě). Postupně se pořizovalo cvičební nářadí. Cvičební prostory ve staré škole byly omezeny jednak plochou a také výškou místnosti. V létě se cvičilo venku.

Letovický okrsek - 1914

V roce 1913 vydávají pokrokové strany protiorelské letáky. Dochází i k násilnostem. Orli z Olešnice byli také napadeni kamením v obci Hodoníně, když se vraceli ze cvičení v Černovicích. (Orel roč. I., č. 9-10, str. 10). V roce 1914 konal ustavující schůzi Letovický okrsek, jehož byl zvolen redaktor „Novin z kraje“ Petr Šrámek z Letovic, náčelníkem pak Karel Novotný z Olešnice, okrskovou náčelnicí sl. Milada Sísová z Letovic (Orel roč. II, č. 3-4, str. 30).

Práce na sletových přípravách byly v samém počátku zastaveny. Po atentátu v Sarajevu 28. června 1914 na následníka trůnu rakouska-uherského Františka Ferdinanda a jeho manželku vypukla 1. světová válka, která znamenala téměř zánik orelského hnutí v Čechách i na Moravě. Hlavní kádr členstva narukoval na frontu, zůstaly jen ženy. Odbory postupně zanikají. V roce 1917 zůstalo na Moravě jen 19 odborů s 884. členy. Většina členstva odešla na vojnu, chyběli cvičitelé, tělocvičny byly zabrány vojskem, nebo použity jako nemocnice.

Oběti války z řad olešnického Orla

Válka zasáhla bolestně do také činnosti Jednoty Olešnice. Nejen tím, že muži museli narukovat na frontu, ale též mnozí padli nebo zemřeli na následky válečných zranění. Byli to: Ludvík Peša, Josef Synek, František Synek, Arnošt Dufek z Crhova, Josef Šimon, náčelník Karel Novotný, Josef Cibulka.

Obnova po 1. světové válce

Po 1. světové válce byla činnost Jednoty na popud vdp. faráře Františka Soukala opět obnovena. V roce 1919 byla budova staré školy prodána Tělovýchovné organizaci Sokol a Jednota Orla dostal výpověď k pronájmu. V létě se cvičívalo venku, v zimě nebo za nepříznivého počasí ve stodolách nebo ve světnicích po domech. Schůze se většinou konaly v hospodě na Radnici. Veřejná cvičení se pořádala Pod Skalkami. Akademie ve starém městském divadle. Divadla a zábavy probíhaly v hospodě Na Puchárně. V malých místnostech hostince byla hrána divadla, od nich přešla jednota k provedení nákladných výpravných her v přírodě (např. Jan Výrava, Jánošík, Cigánčina pomsta). Od roku 1923 bylo Jednotě povoleno cvičit v tělocvičně nové školy.

Sjezd delegátů orelských odborů

Na den 5. ledna 1919 byl do Brna svolán sjezd delegátů orelských odborů, které byly rychle obnovovány po návratu vojáků z front. Konferenci zahájil starosta Orla prof. P. Jan Šrámek. Při sjezdovém hlasování bylo schváleno:

1. Dosavadní tělocvičné odbory Orla při straně křesťansko sociální se ruší.

2. Orel se přetvořuje v samostatný ústřední spolek „Československý Orel“ s působností na území celé Československé republiky, se sídlem v Brně.

3. Schváleny navržené stanovy, jež nutno dát schválit politickými úřady. (Stanovy byly schváleny ministerstvem vnitra 10. června 1919.)

4. Zavedeno oslovení bratře, sestro a tykání v tělocvičnách a při veřejném vystupování.

5. Schváleno rozšíření „Československého Orla“ na Slovensko.

II. slovanský slet Orlestva

V Brně byl připravován II. slovanský slet Orelstva. O pořádání sletu rozhodla ústřední rada Čs. Orla 25. července 1921 na základě zmocnění valného sjezdu Čs. Orla ze dne 12. června 1921.

O tom, jak velkého rozměru byl slet uspořádán, dokumentuje skutečnost, že po jeho skončení 50 zvláštních vlaků rozvezlo účastníky domů do jednot a žup i do zahraničí. Ale nezapomenutelný dojem ze sletu zůstává dlouho v myslích těch, kteří největší slavnost Čs. Orla - orelský slet v Brně 1922 - prožili vlastním tělem, duší a srdcem. Vzpomínali i olešničtí orli, kteří se Sletu zúčastnili. Na přání říšského náčelníka bratra Kostelky cvičilo družstvo z Olešnice před hlavní tribunou. 

Zakládání nových jednot

Zájem o Orla rostl, noví členové a příznivci se hlásili. Olešnice se stala středem orelského a katolického hnutí v širokém okolí a spolupůsobila při zakládání nových jednot v Bohuňově, Trpíně (v Čechách), Kunštátě, Sulkovci a Nyklovicích.

Vznik Společnosti Katolického domu

Protože tělovýchovný spolek nesměl být dle stanov vlastníkem nemovitostí, vznikla roku 1922 Společnost Katolického domu, která od pana Metoděje Neumanna koupila hostinec Na Poště se seníkem a zahradou. V dalších letech byl hostinec upraven na pohostinskou a spolkovou část s možností cvičení a vybaven knihovnou. Místnosti však pro potřeby cvičení byly nízké a též pro zábavy a hraní divadla bylo málo prostoru.

Loutkové divadlo

V roce 1925 daroval Jednotě olešnický rodák a velký příznivec Jednoty profesor ThDr. Augustin Alois Neumann, řádný profesor Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Olomouci, loutkové divadlo. Divadlo se provozovalo až  o roku 1933, ve kterém bylo prodáno a koupeno nové.

Stavba Orlovny

Vzhledem k nedostatku místa pro aktivity jednoty se v roce 1926 se rozhodlo přistavět k hostinci Na Poště Katolický dům – Orlovnu.

Na uskutečnění realizace stavby měl velké zásluhy P. Leopold Benáček. Spolu s členy kopal a přesíval písek jak z pískovny Za strážemi, tak ze Závrší a crhovského potoka. Lámal kámen v lomech Pod horkou a v Šiberáku. Obcházel hospodáře a prosil o poskytnutí formanky na odvoz materiálu na  stavbu Orlovny. P. Benáček se také rozjel za kunštáckou hraběnkou, ctihodnou sestrou Anežkou Coudenhove-Honrichsovou do kláštera v Rajhradě, aby ji požádal o poskytnutí dřeva na stavbu Orlovny. To všechno se stihlo od podzimu 1925 do jara 1926.

Dne 13. dubna 1926 se začalo s kopáním základů. Za 10 týdnů se  budova pokrývala.

Postavení a otevření Katolického domu umožnilo v následujících letech významný rozvoj tělovýchovné a kulturní činnosti Jednoty Orla. Orlovna byla hojně využívána. Na uhrazení dluhů se ročně sehrálo šest až deset divadelních představení. Dále se zde konaly nejrůznější duchovní cvičení, přednášky, besídky, sportovní akademie, plesy a cvičení orelských členů.

Svěcení Orlovny

Dne 26. září 1926 byla Orlovna slavnostně posvěcena místním farářem panem radou Františkem Soukalem. Na pozvání P. Benáčka přijel sám starosta Orla P. mons. Jan Šrámek. Popis stavby a slavnostního svěcení Orlovny dne 26. září 1926 je uvedeno v pamětní knize, podle zápisu P. děkana Leopolda Benáčka.

Článek Josefa Jakubů na následující straně, uveřejněný v časopise Orel ze dne 10. listopadu 1926 přibližuje atmosféru svěcení nové Orlovny:

Koncem r. 1925 začíná přípravná práce pro stavbu Orlovny, zavedení druhého starosty jednoty kaplana br. Leopolda Benáčka. Jeho úsilí a mladický zápal nalezl živý ohlas u členstva i příznivců Orla, kteří s velkou obětavostí začali stavěti prostornou Orlovnu jako přístavbu Katolického domu. Dne 26. září 1926 konala seslavnost svěcení Orlovny. Pokázání vdp. Skoupého, regenta alumnátu z Brna, a po slavných službách božích za hlaholu zvonů a písně ,, Bože cos ráčil“, ubíral se mohutný průvod s posvěceným křížem do místností Orlovny, kterou úplně naplnil. Po vykonaných obřadech byl v průčelí sálu zavěšen kříž. Nato zahájena byla slavnostní schůze, starostou jednoty, který vzdal dík všem, kdož ostavbu se zasloužili. Zejména děkoval vdp. Soukalovi, který od založení Orla byl jeho velkým příznivcem a duchovním rádcem, jakož i všem, kdož pracovali v orelských řadách od vzniku jednoty, před 15 roky až po nynější dobu a tím připravovali půdu pro stavbu. Farář Soukal vyžádal si slovo, děkoval br. L. Benáčkovi za jeho nadšenou a překážek se nelekající práci, která roztroušené síly sjednotila ku splnění dávných tužeb. Během slavnostní řeči br. Roztočila přijel starosta Československého Orla msgr. Šrámek, vítán dlouhotrvajícím potleskem. Po uvítání nabádal v proslovu ku prohloubení orelského života. Státní a papežskou hymnou byla krásná slavnost skončena. Odpolední akademie se slavnostním proslovem br. G. Šebka a večerní koncert Komárkovy kapely z Brna byly závěrem radostného dne. Orlovna v Olešnici je třetí v župě (Vísky, Letovice).

Josef Jakubů

Svatováclavské dny Orelstva - 1929

V roce 1929 se Jednota zúčastnila Svatováclavských dnů Orelstva v Praze v počtu 83 členů cvičících, 22 členů necvičících, 75 přátel Jednoty. Tuto vysokou účast odměnilo ústředí Orla diplomem. Po 10 letech v časopise Orel č. 13-4/1939 vzpomíná redaktor na Svatováclavské dny Orelstva v Praze:

„Vzpomínáme desátého výročí Svatováclavských dnů Orelstva v Praze. Vzpomínáme oněch slavných a velikých událostí, které proměnily ve dnech 28.června až 8. července L. P. 1929 naši Prahu v jedno mohutné národní hlediště, které bylo svědkem orelské síly, sebevědomí, tělocvičně-technické vyspělosti, vypětí orelské obětavosti, přesvědčujícím projevem pravé lásky k národu a církvi. Orelský slet brněnský v r. 1922 byl nádherným květem na rozrůstající se koruně mladého hnutí orelského. Orelský slet pražský v r. 1929 byl již neobyčejně významným mezníkem v historii našeho hnutí, tak důležitým, že pro další náš život jej můžeme směle stanovit jako začátek nového vývoje orelské práce organizační, kulturně-tělovýchovné. V neposlední řadě byla to přímo radikální změna názorů převážné většiny našeho národa na naše orelské hnutí. Pražským sletem definitivně skončilo ono údobí "temna", kdy byl Orel označován za něco méněcenného a bezvýznamného. Česká veřejnost i tisk začíná správně chápat a ctít náš program a naši práci. A to byl pro nás nejradostnější výsledek oněch velkých dnů, plných slávy a nadšení!“

Vladimír Kučera

První ústřední orelská pouť na Sv. Hostýně uskutečněna 24. a 25. srpna 1930. Třicátá léta jsou v orelské tělovýchově spojena s brannou výchovou. Již v r. 1929 začalo jednání mezi Orlem a Svazem čsl. důstojníků o záležitostech branné výchovy. V r. 1932 zavádí Čs. Orel jako první ze všech tělovýchovných spolků povinnou brannou výchovu ve svých jednotách, konstruuje osnovu branné výchovy a její ideologii, pořádá branné školy a vydává odborné příručky k provádění branné výchovy. V roce 1936 byl uspořádán „manifestační projev brannosti“. Usneseno založit branný oddíl a později v okolních obcích jeho odbočky, aby členové katolických spolků v případě vydání zákona o povinné branné výchově nemuseli cvičit v Sokole.

Dne 23. září 1938 byla vyhlášena mobilizace. Do Orlovny se nastěhoval 7.  hraničářský prapor z Frývaldova. Vojsko bylo v Olešnici do 5. prosince 1938. Schylovalo se ke zrušení Orla, veškerá tělovýchova se měla soustředit v Sokole. Proti tomu byla uspořádána rozsáhlá podpisová akce. V Olešnici se podepsalo na protestní akci 1453 obyvatel. Orel zůstal zachován. V roce 1939 se měl konat III. Orelský slet v Praze, avšak válečné události této akci zabránili. Proto byla konána náhradní setkání. Jednota se zúčastnila pouti 70 členů na Svatý Hostýn. V roce 1940 z nápisu na spolkovém domě musel být odstraněn název československý. Dále nařízeno odstranit z místností obrazy Šrámkovy. Okresním úřadem nařízeno odstranit z knihovny knihy vlasteneckého obsahu. Byl vydán zákaz nošení stejnokrojů orelských a odznaků. Na povzbuzení národního sebevědomí se hrála opereta „Čechy krásné, Čechy mé“. Celkem bylo nastudováno a odehráno osm divadelních představení, konala se také významná kulturní akce Výstava české knihy.

V Olešnici byl uspořádán v únoru 1941 župní lyžařský kurz pod vedením br. Petra Peňáze z Nového Města. Dne 27. září bylo vyhlášeno nad územím Čech a Moravy stanné právo. 1. října 1941 byl popraven bývalý náčelník naší Jednoty br. Vilém Tocháček, mlynář ve Křtěnově.

Dne 22. září 1942 byla říšským protektorem Jednota Orel v Čechách a na Moravě rozpuštěna a majetek zabaven. Náhradou za Orla byl ustaven chrámový pěvecký sbor, který vedle kostelních písní zpíval i národní písně, pořádali se veřejná vystoupení. Byl zastřelen P. František Voneš, kooperátor a vzdělavatel Jednoty.

Obnovení činnosti Orla - 1946

Po válce byla činnost Jednoty obnovena. Ve dnech 26. -17. února 1946 byl uspořádán nácvičný kurz žen pod vedením říšské náčelnice Ludmily Hudečkové z Brna. Na jaře 1946 bylo zbudováno fotbalové hřiště pod Horkou. Byly postaveny kabiny a vysazeny topoly. Slavnostní otevření bylo 29. června 1946.

„Sjednocení tělovýchovy"

Po únoru 1948, došlo k sjednocení tělovýchovných jednot v jediný spolek Sokol. Orel byl zrušen. S tím též Odbor mládeže při lidové straně a též svaz katolických žen a dívek. Jediný spolek, který byl povolen byla Společnost Katolického domu, i když byla na budovu uvalena národní správa. Společnost Katolického domu byla zrušena 13. června 1950 pro „nečinnost“. Nastalo období nesvobody. V následujících letech se Orli snažili udržet Katolický dům, který byl přejmenován na Osvětovou besedu, v provozuschopném stavu. Pod různými spolky jako Svaz žen, Hasiči apod. byly pořádány kulturní akce a hrána divadla. V této době mnoho starších členů zemřelo, noví nepřibývali a název Orel se vytrácel z podvědomí.

(Text vychází především z Pamětní knihy jednoty ČSL Orla v Olešnici na Moravě)